KOS

 

Proč by on nemohl tím bohem být?

Černý pták co na plotě seděl,

já chtěla toužebně kamsi jít,

tu okem tmavým na mě hleděl.

 

A střežíc každý krok,

s nímž byl vždy o něco dál,

se mnou stále den, měsíc, celý rok,

ten strážce jež se o mě bál.

 

Podobáme se sobě – zcela,

barvou jež všichni první vidí,

přehlédnouc jiskru i pohyb těla,

a žijí  omylem, že každý z nás se stydí.

 

Má hrdost ačkoli je skromná

končí tam kam nedohlédnu.

věřte, žiji s ním, teď zrovna

je tu! Neboj, už se neohlédnu.